CESTA PŘES PŮL SVĚTA A KULTURNÍ STŘÍPKY V KÁTHMÁNDÚ
V Nepálu prý mají skvělý halucinogenní med – to byla první věta, kterou jsem slyšel na letišti v Praze, když se sešla naše cestovatelská parta… pochopil jsem, že to nebude úplně jednoduché…
V Praze nasedáme do prvního letadla směr Istanbul a mně se okamžitě dělá zle… klasika… s velkou úlevou dosedáme na mezinárodním letišti v Istanbulu – je to tu super moderní, nové a klasicky orientálně velikášské… před letem do Nepálu máme 7 hodin času, vyrážím obsadit premium lounge a dát si něco k jídlu.
Co to jíš, proč si nedáš maso? Ptáme se Pepy, zatímco krájíme steaky. Já už si připravuju mikroflóru na ten nepálský hladomor, odvětí suše. Asi tuší, na rozdíl od nás, do čeho jdeme…
Hodiny v Istanbulu se nekonečně vlečou, zapadáme do dalšího podniku a objednáváme červené víno. Kolega Jarda se ztrácí. Nacházíme jej před odletem v obležení fanaticky skandujících místních, kteří slaví nový zdejší rekord – 12 velkých piv EFES ještě nikdy nikdo nevypil… Naše průvodkyně trochu bledne…
Konečně check – in, měli jsme na přestup 8 hodin, ale pan Novotný se nestačil nalodit na palubu Airbusu… Průvodkyně Pavlína přemlouvá personál letiště, aby pozdržel zavření brány…
Airbus je konečně ve vzduchu, mně je zase blbě, tak dostávám neznámý prášek, abych se prospal. Moje poslední vzpomínka je na svítící Teherán pod námi, pak už nevím vůbec nic. Letadlo už stojí na ploše letiště v Káthmándú a se mnou někdo cloumá… neznámá droga evidentně zabrala…
Přesouváme se na celkem slušný hotel v centru města a hlavně – do jiného světa a jiné perspektivy.
Způsob dopravy po městě, množství lidí a aut, odpadky, zvířata, roztodivnou architekturu – nic z toho našinec nemůže pochopit. Přesto na mě město a lidé působí velmi pozitivně.
Navštěvujeme pohřebiště Pashupatinath a na vlastní oči koukáme na to, jak místní zapalují lidská těla na břehu řeky. Jedná se o zdejší pohřební rituál. Nikdo tu není smutný a nepláče – vždyť se přeci každý mrtvý vrátí na zem v jiné podobě…
Přesouváme se do poutního místa Swayambhu, které se tyčí nad městem. Vládne tu pozitivní, těžko popsatelná energie. A místní se pořád usmívají. Celý komplex je plný svatyň, věžiček, chrámů, sošek Buddhy, modlitebních vlajek, ale taky psů a opic… Lidi a zvířata tu žijí doslova jeden vedle druhého…
Nastupujeme zpět do autokaru, motáme se dopravou bez pravidel zpět do centra města a den končíme výborným jídlem v místní hospodě a návštěvou Czech Pubu. Spát jdeme brzy, tady je právě devět hodin, protože zítra nás čeká přesun vrtulníkem do hor. A tam to teprve bude zajímavé…
LET SMRTI Z KÁTHMÁNDÚ DO LUKLY A PUTOVÁNÍ DO NAMCHE BAZAR
První noc v Káthmándú jsem se díky vedru a dusnu nevyspal… Kdybych býval věděl, co mě čeká v dalších dnech, nestěžoval bych si… Ráno v 5,20 vstáváme a vyrážíme na letiště. Nejoblíbenější součástka v autě je pro našeho řidiče klakson, takže přijíždíme včas…
Dozvídáme se, že poletíme vrtulníkem. Postupně musíme každý na váhu. Po zvážení našeho kamaráda Martina L. (z úcty neuvádím celé jméno) a jeho zápisu 140kg jsme rozděleni do dvou vrtulníků. Nepálec u váhy je druhým asiatem v dějinách, který ze spaní křičí Godzilla.
Mé skupinky se na ploše ujímá maník v montérkách, který se jmenuje Horatio a je z Argentiny. Vypadá jako montér z ČKD, ale bohužel je to pilot. Okamžitě se ujímá naší průvodkyně Pavlíny a nikoho dalšího si nevšímá.
Let je od začátku do konce katastrofa. Horatio se fotí s Pavlínou, živě gestikuluje a aby řeč nestála, vypráví nám o všech leteckých katastrofách, které se na trase do Lukly za posledních deset let staly. Super. Přitom přelétá horizonty o pár metrů a knipl drží jednou rukou. Děkuju bohu, když sedáme na zem.
Těsně po nás, přestože nás Horatio ujišťuje, že je gut vetr, zavírají mezinárodní letiště v Lukle. To není náš problém, glosuje Pepa. Akorát, že naše věci měl přivést další vrtulník. Tak prima…
Konečně se vydáváme na cestu a je to boží… Nádherná příroda, milí lidé, zvířata a málo turistů. Nakonec den končí happy endem, přivážejí naše zavazadla. Pavlína nám zakazuje alkohol, což všichni dodržujeme. A Jarda se ztrácí na tři hodiny prostě protože mu imponuje okolní příroda…
Večer nastává ukrutná zima a humor jde stranou. Noc není vůbec dobrá. První slova u snídaně jsou p…, ku… a ho…, nakonec ale vyrážíme na cestu. Pepa stále ještě nezavřel pusu, přestože jsme na cestě tři dni. Naštěstí jsou jeho vtipy intelektuálně nenáročné a doprovázené gesty, kterým se smějí i nepálští průvodci.
Během cesty vstupujeme do národního parku Sagarmatha, přecházíme legendární Hillary bridge (ne není to pojmenované po Hillary Clintonové, jak tvrdí Pepa) a prudkým kopcem doputujeme do vesnice Namche Bazar, ve výšce 3.500 metrů. Konečně jsme v hotelu, jdeme na steak z jaka (ano, to je to milé zvířátko) a pak konečně spát.
Z NAMCHE BAZAR DO GOKYA
Na úvod dnešního příspěvku jedna důležitá informace: přesto, že už se třetí den pohybujeme nad 4000 metrů a dnes nocujeme ve 4800, je celá výprava v pořádku, zdravotně i psychicky a dobrá nálada nás neopouští.
Trávili jsme dva dny v Namche Bazar a aklimatizovali jsme se výletem po okolí. Navštívili jsme stanici SAGARMATHA NEXT, kde se Tommy Gustafson snaží řešit zdejší problémy s odpadem. Později jsme došli na oběd do vesničky KHUMJUNG, kde jsme místní obyvatelstvo podpořili nákupem suvenýrů. Jakub zde na nebohé poloslepé babičce usmlouval 600 rupií, což mu zásadně zlepšilo náladu.
Poté jsme se přes vesnici KUNDE, ano přesně tam jsme byli, vrátili do Namche. Před pochodem do hor jsem zašel k místnímu borci na masáž a mohu konstatovat jediné: asijští maséři a američtí basketbalisté mají jedno společné: ti nejlepší se prostě do Evropy nedostanou…
Druhý den ráno vyrážíme prudce nahoru, konečně mimo civilizaci. Otevírají se před námi nepopsatelné výhledy – třeba na první osmitisícovku LHOTSE. Máme nádherné počasí, jdeme pomalým krokem, přesně dle pokynů naší průvodkyně.
Nocujeme nejprve v DOLE (4.100) a poté v MACHERMU (4.400). Dnes ráno jsme se probudili do změny počasí a do GOKYA (4.800) jdeme skrze husté sněžení. Přesto dorážíme ke břehům Gokyo lake v pořádku. Odpoledne se vyčasilo a máme tak možnost pokochat se tímto úžasným jezerem…
NA GOKYO RI A DÁL SMĚREM K EVERESTU
Na úvod dnešního příspěvku opět pozitivní zpráva – postupujeme dál zcela ve zdraví, nálada je dobrá a organizace na jedničku.
Včera jsme dosáhli jednoho z vrcholů letošního putování, stanuli jsme na Gokyo Ri (5.357). Pro horolezce možná nic moc, pro nás všechny zážitek na celý život.
Nezastírám, že mě na vrcholu přemohly emoce, tahle cesta je pro mě fakt strašně silný zážitek.
Dnes ráno jsme se přesouvali z Gokya do Dragnangu. Nebyla to dlouhá etapa, ale vedla přes ledovec Ngozumpa (Jakub mu říká Fuck off iceberg). Chvílemi jsme měli fakt strach, pomohli nám ale naši skvělí šerpové Funuru a Forcast. Jsme rádi, že máme tenhle kus cesty za sebou…
CHOLA PASS, KALA PATHAR A MOUNT EVEREST
Dobrá zpráva na úvod – přestože toho máme fakt plné brýle, všichni jsou zdravotně v pořádku a na palubě vládne dobrá nálada. A hlavně: od zítra už sestupujeme a všechny výstupy máme za sebou.
Ve středu jsme překonali těžký CHOLA PASS (5.420) a na víkend jsme měli v plánu KALA PATHAR (5.555). Včera večer na poradě ale padlo zásadní rozhodnutí: kvůli počasí bude nutné vystoupit na KALA PATHAR (5.555) o den dříve. Kluci dali přednost výstupu do základního tábora Everestu, a tak jsem ráno ve 3 hodiny vyrazil spolu s Funuru Sherpou sám.
Nemám dnes moc sílu na detailní popis, a tak to zkrátím. V 6,30 jsme dosáhli na nejvyšší vrchol letošní výpravy – KALA PATHAR (5.555)
Naprostá euforie a štěstí. A navíc jsme jako na podnosu spatřili MOUNT EVEREST, kterému místní říkají SAGARMATHA – tvář nebes.
Po obědě jsem se pak připojil ke skupině a došel s ostatními i do Everest base campu (5.364). Dneska se nám bude spát dobře, nemám strach…
NAŠE CESTA KONČÍ, NEPÁL ZŮSTÁVÁ POD KŮŽÍ…
Dnes jsme po třídenním pochodu dorazili z hor zpět do Lukly, kde naše cesta začala. Ráno letíme zpět do Káthmándú a ve čtvrtek večer přistaneme v Praze.
Asi teď nejsme schopni popsat, co vše se nám honí hlavou. Většina z nás na téhle cestě překonala vlastní limity. Utužila se stará přátelství, vznikla nová, získali jsme zážitky, které už nám nikdo nevezme…
I když byla tahle cesta fyzicky i psychicky náročná, neměli jsme žádnou ponorku a vše jsme přečkali ve zdraví. Co víc si přát…
Další cestopisy
- All Posts
- Cestování
Havajské ostrovy Cestování Cesta Přeletět z Prahy do Honolulu, to je vskutku náročný počin. Z Prahy do Amsterdamu, poté do…
